Vysoké Tatry 2004
Sobota 26.9.
Hrebienok -> Zámkovského chata -> Velká Svišťovka -> Zámkovského chata,převýšení +700m,-500m,
Asi v 7 ráno přijíždíme do Popradu, za 3/4hod pokračujeme električkou do Starého Smokovce a nakonec lanovkou na Hrebienok. Po magistrále pochodujeme k Zámkovského chatě, kde se snažíme ubytovat. Na chatě je plno, polovina party jde do místnosti za kuchyní v přilehlé chatce, druhá polovina zabírá podkroví venkovních záchodů. Toto originální ubytování získává název Tesco domeček, díky nálepce Tesco, kterou tam kdosi plácnul na zeď. Skládáme batohy a nalehko vyrážíme po magistrále na Skalnaté pleso. Cestou objevujeme několik nalezišť brusinek a po chvíli je vyžíráme.
U Skalnatého plesa dáváme pauzu a sledujeme vrchol Lomnického štítu, který občas vykoukne z mraků. Pak stoupáme dále po červené. Asi po 100 výškových metrech začíná sníh. Zpočátku jen občasný poprašek, ale nahoře už je ho kolem 10cm a slušně klouže. Pozitivní je naopak úbytek turistů. Na velké Svišťovce končíme, sestup k Zelenému plesu vypadá docela divoce a uklouzaně. Jimmy plácá ze sněhu sfingu, kterou pak předefinuje na vlkodlaka. Fotíme se, někdo vyběhne na vrchol, ale vidět je stejně jen do mlhy, takže hurá dolů. Na Skalnatém plese dáváme pivko a čekáme než odjede poslední lanovka. Po mnohem volnější magistrále se vracíme do Zámkovského chaty.
Večer je docela zima, zabedňujeme okno v domečku a přesouváme se do hospody na večeři. Pivo sice Staropramen,ale bídně ošetřené. Hrajeme slovní hru Amos,ve které dostává Jimmy obzvlášť těžký nářez.
Neděle 27.9.
Zámkovského chata -> Téryho chata -> Zbojnická chata -> Zámkovského chata, převýšení +-1300m,
V noci začíná topení zběsile topit, v domečku je vedro k padnutí. Ráno jsme všichni docela kaputo a s velkou úlevou padáme ven.
Po snídani vyrážíme na Téryho chatu. Počasí pořád nic moc, dole mlha, nahoře mraky. Asi v 1900 metrech opět začíná sníh. Nad Téryho chatou už cesta klouže docela slušně, většina lidí to pod Priečným sedlem vzdává a otáčí. Jen Andrej, Jimmy, Libor a Míša pokračují. Kupodivu je to v pohodě, řetězy naštěstí pod sněhem nejsou, na strmějších místech je sníh odfoukaný. Jediná nepříjemnost je katastrofální dopravní zácpa. Lezou před námi zoufalci bez výbavy, v botaskách, navíc naprosto nepřipravení a neuvěřitelně jim to trvá. Lezeme stylem posun o 2 metry, minuta čekání, další 2 metry a tak dále. Aspoň nikoho nezdržujeme focením.
Na sestupu už je řetězů méně, ale i tak máme slušné zpoždění. Následuje dlouhý traverz na Zbojnickou chatu, kde si dáváme rychlé pivko, a sestup po modré k magistrále. Zbytek bandy se mezitím fláká u Téryho chaty a stávají se svědkem zákeřného ekoterorismu. Jakýsi otužilý horal se rozhodl vykoupat v jednom ze Spišských ples, Zelený mužík ho zaměřil, ale místo upozornění si pěkně počkal, než tam vleze, aby mu mohl napařit tučnou pokutu.
Večer se koná pitka v Tesco domečku, kde pak zůstává jen menší část party. Ostatní se přesouvají do chaty, ale o moc více místa tam není a s topením je to stejné svinstvo. Večer zima, v noci pařák.
Pondělí 28.9
Zámkovského chata -> Slavkovský štít a zpět, převýšení +-1400m
Ráno vyspáváme, než se vykopeme je 10. Sestupujeme po magistrále na Hrebienok, kde potkáváme maníka v medvědím kožichu a nápisem Fotografovanie s medveďom 30 K. Fantastické! Chvíli debatujeme, jestli to riskneme po sjezdovce. Po včerejší epizodě s pokutováním plavce u Téryho chaty ale radši pokračujeme po červené na rozcestí s modrou a po ní nahoru na Slavkovský štít.
První zastávku dáváme na Slavkovské vyhlídce, ale vidíme jen mraky a mlhy a za chvíli jsme v mlze také. Má to alespoň jedno plus, že nevidíme nekonečný řetěz předvrcholů. Najednou se mlha rozpouští, jsme na Nose a naskýtá se nám nádherný pohled. Dole mlha, pak 100 až 200 metrů hor a nad tím další vrstva mraků. Kocháme se a dáváme oběd. Mezitím mraky nahoře zmizí a konečně vidíme vrchol. Není už to daleko, jsme příjemně překvapení, jak to šlo rychle (asi 3h proti 4a1/4 na značce). Mraky jsou částečně roztrhané, vychutnáváme si nádherný výhled od Gerlachu až po Lomničák.
Dolů se nám vůbec nechce, odcházíme kolem 15:00, Jimmy s Liborem dokonce až v 15:30. Času málo, bereme to skoro poklusem, na Hrebienku jsme za hodinu a půl. Doufáme, že většina paďourů už bude fuč a s nimi i zelení mužíci, takže riskujeme zkratku po sjezdovce. Prochází nám to, ale strach trochu máme, Jimmy se preventivně kryje i před nosičem.
Hotel na Hrebienku je zavřený, většina lidí pokračuje rovnou na základnu, jen Jimmy, Libor a Maica scházejí k Bilíkově chatě na pivko. Točí tam vzorně ošetřenou 12ku Bažanta, pánové si dávají rovnou dvě. Odcházíme celkem pozdě. Jdeme spodem kolem Studenovodských vodopádů, asi čtvrt hodiny je ještě trochu vidět, ale na magistrále už je tma jako v ranci. Navíc padá mlha a kameny začínají pěkně klouzat. Kousek za Obrovským vodopádem jde Maica k zemi, za následující zatáčkou pak pro změnu Jimmy ztrácí rovnováhu a opírá se o kosodřevinu. Kritický je poslední úsek. V lese není vidět na krok, problém je i jen rozeznat cestu. Maica se netakticky přizná, že má trochu strach, Libor na to konto vyskočí zpoza stromu s výkřikem: Hůůůů a Maica kouzelně vřeští. Jimmy také neodolá a zahouká jako hejkal. Maica slibuje, že za nestrašení přenechá polovinu večeře, ale Libor nevydrží a na konci lesa se ptá "Bubububude ta večeře?" Do chaty dorážíme asi ve 20:00.
Úterý 29.9.
Zámkovského chata -> Hrebienok, převýšení -300m
Ráno se začínají projevovat následky zběsilého nočního topení. Jimmy s Maicou jsou kaputo, Katku zase bolí kolena. Volíme proto odpočinkový program. Z chaty odcházíme až v poledne, sestupujeme po magistrále a dále kolem Studenovodských vodopádů na Bilíkovu chatu, kde si dáváme oběd a vydatně se napájíme pivem. Morálka je nízká, další pochod se odkládá tak dlouho, až je pozdě a nakonec, aby toho nebylo málo, tak ve Smokovci zapadneme do další hospody.
Poznámka k poslední fotce:
Maica si jednou na chatě stěžovala, že jí rostou chlupy na nohou. Libor to vysvětloval zajímavou úvahou, že když se dva zamilují, taxe jim vyrovnávají hladiny mužských a ženských hormonů. V přírodě funguje důmyslný mechanismus, že se srovnáním hladin hormonů samec a samice alespoň trochu přizpůsobí a tím se výrazně zvyšuje šance, že spolu vydrží alespoň po dobu nutnou k přivedení potomstva na svět. Následkem toho prý Maice rostou rychleji chlupy, zatímco Jimmy fotí kytičky.
na hlavní stránku
Dolů se nám vůbec nechce, odcházíme kolem 15:00, Jimmy s Liborem dokonce až v 15:30. Času málo, bereme to skoro poklusem, na Hrebienku jsme za hodinu a půl. Doufáme, že většina paďourů už bude fuč a s nimi i zelení mužíci, takže riskujeme zkratku po sjezdovce. Prochází nám to, ale strach trochu máme, Jimmy se preventivně kryje i před nosičem.
