Skikočárek aneb jak s miminkem na lyže

Julinka se narodila 10.10.2007 a poprvé na horách byla už 17.11.2007. S kočárkem jsme jezdili ve Špindlu i po sněhu, ale rozdupaná zasněžená cesta už byla nad možnosti naší outdoorové tříkolky.
Hned vznikla otázka jak s miminkem na hory. Pátrání na netu sice odhalilo několik přívěsných vozíků na kola, ke kterým se dají místo koleček přidělat lyže. Mají ale pár zásadních nedostatků:

jsou zkonstruované až pro větší děti, které už sedí
trubková konstrukce potažená plátýnkem málo chrání proti mrazu.
nejsou zrovna levné

Verze 1.0 - Vánoce 2007

O Vánocích na šumavě jsme korbu z kočárku přivázali na sáňky. Se sněžnicemi jsme vylezli po sjezdovce na Pancíř a chodili kolem Gerlovky. Zkusili jsme i zapřáhnout sáňky za běžky, ale brzy se ukázalo, že sáňky mají malý rozchod, do stopy nejdou, mají moc vysoko těžiště a v hlubokém sněhu zapadají.

Verze 2.0 - začátek ledna 2008

Jimmy se na pár večerů zavřel do dílny a za stálého nadávání vyrobil ke korbě z kočárku rám z přebytečných palubek. Obzvláště zábavné pak bylo připevnění starých lyží. U špičky jsou lyže poměrně tenké, bylo by proto lepší je provrtat a připevnit vrutem zespodu. Jenže staré Petrovy Atomiky vyztužené plechem prokázaly vysokou odolnost, Jimmy na nich zlomil 2 vrtáky. Když to viděl Ivoš, prohlásil, že je třeba více zatlačit na vrtačku a zlomil třetí...
Druhou lednovou sobotu jsme vyrazili do Krušných hor. Rovinatý terén kolem Cínovce byl ideální, kočárek dobře držel stopu a stabilita příjemně překvapila. Jen při rychlejším běhu se ukázalo nevyhovující zapřažení pomocí starých hůlek, byly moc krátké a kočárek občas najížděl na odrazovou lyži. Za den jsme uběhli asi 20km. Úlek a zděšení Germánů plužících z mírného kopečku, když je předjel kočárek, byly vskutku úžasné. V neděli jsme otestovali trasy kolem Bouřňáku.

Verze 2.1 - konec ledna 2008

První upgrade jsme vyzkoušeli na Šumavě. Místo starých hůlek Jimmy použil 180cm násady od zahradnického nářadí a ke kočárku je připojil karabinou. Kočárek přestal najíždět na lyže, zato při sjezdech se připojení karabinou ukázalo jako příliš volné a kočárek měl tendenci předjíždět. Ve spojení se zledovatělým terénem to nebyla dobrá kombinace.

Verze 2.2 - únor 2008

Oko na připnutí karabiny Jimmy posunul dále na bok podvozku a vepředu tyče ještě uchytil páskem na suchý zip. Na prudší sjezdy se pak osvědčilo přepnutí kočárku před lyžaře. Silueta neobvyklého vozidla zcela zmátla Radku při sjezdu od boudy u Bílého Labe. Ze stopy uhnula se slovy: "Pozor, jede skůtr!"
Za jasného počasí jsme vyrazili i na hřeben, ze Špindlerovky na Petrovku se šlo celkem dobře, ale další cesta už byla na hranicích možnosti kočárku. Když do toho navíc zafoukal vítr, ukázali jsme Julince i trochu jiné aspekty horské turistiky. V obou hospodách se jí moc líbilo a vždy si dala velký mlíko!

Pár vylepšení by se ještě udělat dalo, tažné tyče jsou údajně nejlepší z novodurových trubek, ale verze 2.2 už zůstala jako finální. V březnu jsme s Julčou zvládli v Jizerkách i na mokrém sněhu nějakých 25km.

Závěrem pár postřehů a zkušeností

rozchod lyží jsme zvolili 55 cm, je potřeba aspoň šířka strojové stopy + 10 cm, jedna lyže pak jede ve stopě, druhá pár centimetrů vedle
výšku podvozku jsme zvolili 20 cm jako kompromis mezi stabilitou a možností projet čerstvou stopou v hlubokém sněhu
moderní carvingové lyže mají moc širokou špičku a nevejdou se do stopy, chce to staré sjezdovky nebo širší běžky
upevnění tažných tyčí by mělo mít da stran vůli cca 30°, to stačí na průjezd zatáček a přitom kočárek ve sjezdu tolik nevybočuje
nejlepší terén jsou strojově upravené stopy, naopak naprosto nevhodné jsou stezky traverzující svahy s větším sklonem, kočárek pak ze svahu sjíždí a stahuje lyžaře
pláštěnku na kočárek je třeba brát s sebou i za krásného počasí, sněžení nebo vítr může přijít zatraceně rychle

na hlavní stránku