Queyras 2005

Sobota 2.7.

Chateau Queyras, St. Véran -> Refuge de la Blanche, +600m

Cesta busem je pekelně dlouhá, máme zpoždění. U skalních pyramid pod sedlem Col d'Isoard dáváme jen ultrakrátkou zastávku. Do cíle, vesničky Chateau-Ville-Vieille dorážíme až po poledni. Většina autobusu co nejrychleji vyráží na pochod po GR5 do sedla Col Fromage. My si ale dáváme odpočinkový den. Kulturní maniak Jimmy musí vidět místní hrad. (Uvnitř nic moc, zvenku vypadá lépe) Obhlížíme soutěsku pod hradem, kde se raftuje a nad vodou vede krátká ferratka. Kolem 16.hodiny nastupujeme do busu a svezeme se do St. Véranu, údajně nejvyšší vesnice Evropy (2 008).
Odtud pomalu stoupáme údolím ke kapličce Chapelle de Clausis a dále na chatu Refuge de la Blanche. Cestou narážíme na louku plnou svišťů. Jsou dost nebojácní a zvědaví, nechají se fotit z poměrně malé vzdálenosti.
skalní pyramidy pod sedlem Col d'Isoard Chateau Queyras St. Véran svišť leze z nory Libor loví sviště
Na chatě nás správce upozorňuje, že táboření je v parku zakázané, ale hned dodává, ať zalezeme někam za nejbližší hřeben, kde na nás neuvidí. :-) Ještě vystoupáme asi 100m a asi ve 22hod. se konečně utáboříme.

Neděle 3.7.

Rif. de la Blanche -> Rif Vallanta, +1300m, -1200m

Dopoledne začíná výstupem na sedlo Col de St-Véran (2844 m) Je z něj pěkný výhled, poprvé vidíme, nebo spíše tušíme v mracích Monte Viso.
panorama z Col de St-Véran výhled z Col de St-Véran
Následuje dlouhý sestup k silnici do údolí prokládaný mnoha botanickými fotopauzami. Nacházíme horské lilie, oblíbené "fousaté" kytky, červené netřesky a dokonce pravou alpskou protěž.
fousaté kytky kopretiny netřesk lilie protěž
Od silnice je to pro změnu dlouhé táhlé stoupání údolím Valle di Soustra. Maica si stěžuje, že je to samá tráva, žádné skály a prohlašuje cosi o Šumavě. V průběhu výstupu se obloha pomalu zatahuje a z údolí přichází mlha. Nijak se neženeme. Je jasné, že zítra bude hnusně a lézt na Monte Viso nesmysl. Jimmy z Liborem aspoň vybíhají ze sedla Passo della Losetta (2870m) na nedaleký vrchol Soustres (3050m)
údolí Valle di Soustra samota v údolí Valle di Soustra výhled z Passo della Loserra vrchol Soustres 3050m
Rozhled je nádherný, dole mlhy, přes údolí mohutná stěna Monte Visa. Paráda.

panorama ze Soustres výhled ze Soustres Monte Viso ze Soustres
Nakonec sestupujeme směrem k chatě Rif Vallanta, ale u 1. rozcestníku odbočujeme doleva, chvíli traverzujeme po svahu Soustres a v údolí nacházíme pěkný plácek.

Pondělí 4.7.

Rif Vallanta -> Rif. Jervis, +600, -1500

Ráno je mlha, která se místy protrhá a na chvilku se ukáží okolní hory. Dlouhý okruh kolem Monte Visa zavrhujeme a vyrážíme na sedlo Col de Valante. Občas slyšíme z mlhy podivný dusot a rány. Když tu se najednou mlha rozplyne a nad námi se objeví stádo kamzíků. Nejlepší je skupina mladých samců, skáčou po skalnatém svahu, bojují mezi sebou a vůbec si nás nevšímají.
tábor nad chatou Vallanta kamzíci kamzíci kamzíci kytka rostoucí z kamene hraniční patník v sedle Col Selliere
Ze sedla Col de Valante slézáme k chatě Refuge du Viso. Cestou nás chytá první deštík a blíží se bouřka. Schováváme se do chaty a dopřáváme si omeletu a vínečko. Asi za hodinu a půl se počasí trochu lepší. Stoupáme do sedla Col Selliere (2834m) a pak dolů k chatě Rif. Granero. Těsně před chatou přichází další bouřka, dokonce kroupy.
Je už celkem pozdě, ale v chatě je naprosto neschopný a drzý personál. Jimmyho považují za jakéhosi jiného Čecha, který si zarezervoval nocleh a nevybíravě se dožadují zaplacení. Jimmy se jim to neúspěsně pokusí vysvětlit, následně se nasere a žene bandu dál do údolí. Shora to vypadá, že je to kousek, ale cesta se protáhne na 2 hodiny. Navíc nás u osady Partia d'Amunt chytne velká bouřka. Blesky lítají všude kolem a lije jako z konve. Do chaty Rif. Jervis přicházíme asi ve 22h utahaní a mokří. Kotvíme a sušíme se. Zdejší personál je naopak sqělý a ochotný, i v takhle pozdní hodinu dostáváme večeři.

Úterý 5.7.

Rif. Jervis -> Abries, +900, -1000

Ráno je zase krásně. K snídani je švédský stůl, takže se pořádně nacpeme a pomalu stoupáme do sedla Col Urine (2525m). Asi 200 metrů pod sedlem vyvěrá pěkný pramen. Obědváme a otužilci se pokouší umýt nohy. Brrrrr!
údolí s chatou Jervis výstup na Col Urine pramen pod Col Urine pramen pod Col Urine
Za sedla nás čeká dlouhý sestup nejprve po loukách a pak modřínovými lesy do Abries. Značení nic moc, ale trefujeme se. Jiný podraz je kvůli stavbě vodovodu totálně rozbagrovaná cesta. Ještě že to nemusíme jít za deště. V Abries je pěkný románský kostel s typickým ústupkovým portálem a na svahu nad vesnicí zajímavý poutní kostelík.
kamenné moře pod Col Urine rozbagrovaná cesta kostel v Abries kostelík nad Abries
Stoupáme k němu, pokračujeme ještě kus nahoru a jakmile nejsme z vesnice vidět, stavíme na travnaté terásce tábor.

Středa 6.7.

Abries -> Auquilles, +900, -1100

Po snídani se rozdělujeme. Maica s Apuškou jsou celkem kaputo a volí kratší cestu údolím. Libor a Jimmy vybíhají k jezerům Lacs du Malrif. Nejprve se jde údolím kolem skoro opuštěné vesničky le Malrif, zato posledních 500 výškových metrů je slušné stoupání. Od dolního jezera Grand Laus se otvírá nádherné panorama, kterému v dálce vévodí Monte Viso.
jezero Grand Laus jezero Grand Laus panorama od Lacs du Malrif Monte Viso od Lacs du Malrif
U vody obědváme a chvilku vegetíme. Najednou se zatáhne, začíná poprchávat a blíží se bouřka. Naštěstí se nám z větší části vyhne, ale stejně utíkáme dolu do Auquiles turbem. Tam na nás čeká autobus, mytí v potoce a nákup pár lahví dobrého francouzského vína...

Odkazy

Článek o Queyras na idnes
Stránky přírodního parku Queyras (francouzsky)
Popis výstupu na Monte Viso s mapkou na www.montagne-virtuel.com (francouzsky)
Monte Viso na www.summitpost.org (anglicky)

Zpět na hlavní stránku