Monte Rosa 2005
Sobota 30.7.
Macugnaga -> Bivak Lanti, +950
Cesta z Čech je dlouhá, navíc pekelně brzy vstáváme, protože v Bavorsku začínají prázdniny. Nějakým zázrakem se vyhýbáme gigantickým dopravním zácpám a po 15. hodině dorážíme do Macugnagy. Původně zde měl být na programu 2denní aklimatizační výlet, ale předpověď počasí je pěkná jen do středy, takže přebalujeme bágly a vyrážíme rovnou natěžko.
Mírně stoupáme údolím Valle Quarazza, v bystřině si dopřáváme koupání. U Salaše la Piana obdivujeme vodopád na druhé straně údolí a fotíme krávy. Pak přichází prudší stoupání, s těžkým batohem to jde docela pomalu. Když už si myslíme, že jsme u bivaku, šokuje nás ukazatel s údajem 3/4hod. Naštěstí to není tak daleko a dorážíme ještě za světla.
Neděle 31.7.
Bivak Lanti -> Alpe Bors, +1100 -1400
Ráno krátce po 9 opouštíme bivak a stoupáme do sedla Passo del Turlo (2738m). Cestou potkáváme stádo koz. Jsou neuvěřitelně zvědavé, jedna Maice důkladně olíže ruku. Ze sedla nic moc výhled není, vrcholky jsou v mracích. Rychle sestupujeme přes Alpe Faller do údolí vedoucí do Alagna Valsesia.
Nechce se nám klesat až do 1600m, na staré mapě je nakreslená jakási zkratka, zkoušíme proto poslední odbočku na Rif. Barba Ferrero. Bohužel asi po 1/4 hodině, je nám jasné, že vytoužená zkratka neexistuje a volný terén připomínající džungli je neprostupný. Kolem 15. hodiny slézáme až na 1600m k informačnímu středisku místního přírodního parku.
Radek s Marcelou se rozhodují v rámci aklimatizace vyběhnout, co nejvýše to půjde, zatímco Jimmy s Maicou rezignují a prohlížejí si místní botanickou zahrádku. Asi po hodině vyrážejí po značce číslo 7 nahoru, ale po půl hodině přichází další podraz. Cesta značená na kompasácké mapě jako 6b také neexistuje a v cestě stojí rozvodněná bystřina. Jimmy se zoufale snaží najít most, tahá rozumy z kolemjdoucích Italů, ale marně, tudy cesta nevede. S mohutným sakrováním se oba otáčejí, nezbývá než se vrátit zpět a ještě o dalších 50 výškových metrů k vrací Rif. Pastore a stoupat po opačné straně potoka.
Kufrováním jsme ztratili spoustu času, nálada je na bodu mrazu. Zlepšení nastává, až když Jimmy asi v 1800 metrech narazí na starý důl s označením Miniera S. Maurizio. Prolézt se dá asi 40 metrů dlouhá štola, v závalu na jejím konci je cítit průvan. Další povzbuzení přichází o chvíli později, ze spoda přicházejí Radek s Marcelou. Zakufrovali také, ale na rozdíl od Jimmyho se nevzdali, vylezli až na Rif. Barba Ferrero s nadějí, že je tam značená cesta, a snad bude možné potok překročit. Za normálního stavu vody by asi i byla, jenže potoky byly opravdu rozvodněné a nakonec nepomohlo ani lano.
Máme toho všichni dost a kousek nad osadou Alpe Bors asi v 1850m táboříme.
Pondělí 1.8.
Alpe Bors -> Punta Indren, +550 -50 (a +850 lanovkou)
Ráno se rozdělujeme, Radek s Marcelou vyrážejí dříve s tím, že na Puntu Indren (3260) vylezou komplet po svých. Jimmy s Maicou později, pomaleji a jen do poloviny cesty k mezistanici lanovky. Výstup vede napřed Džunglí a je celkem nezáživný, ale za nějakou dobu se otevře fantastický výhled na mohutný, asi 200metrů vysoký vodopád. Kousek pod lanovkou míjíme pozoruhodnou skálu ve tvaru hlavy a nakonec stádo ovcí. Všechny zdrhají až na jednu línou pohodářkou. Ovšem nejlepší jsou 2 jehňata zběsile se vrhající matce na vemeno.
Asi ve 14 hod. přicházíme k lanovce, lístek stojí překvapivě jen 8 EURO a za chvíli už vjíždíme do mraků. Na horní stanici lanovky si dopřáváme gáblík, nakupujeme víno a čekáme na marathonské běžce. Přichází někdy před 16. Chvíli přemýšlíme o nejlepším tábořišti a volíme krátký sestup k sněhovému poli v mělkém žlábku. Rovinka závětří, super flek. Počasí je ale pořád zatažené a jen co postavíme stany, začíná pršet. Zalézáme, večeříme uvnitř a popíjíme vínečko.
Úterý 2.8.
Punta Indren
Celo noc prší a ráno to není o moc lepší. Čekáme ve stanu, ale zlepšení počasí nepřichází. Chvilky bez deště jsou jen krátké, kdo zaváhá a nevyužije je k vyběhnutí na záchod, má problém. Vítr jako na potvoru změnil směr a vane přímo proti vchodům do stanu. Udržet uvnitř sucho je čím dál tím větší problém. Zoufale píšeme SMSky s žádostí o aktuální předpověď počasí. Prý se má ve středu zlepšit. Odpoledne se déšť mění v mokré sněžení, sajrajt! Jimmy vyráží k lanovce pro vodu, ostatní pokud možno nevylézají z nor. Spát jdeme brzy.
V noci se budíme s podivnými pocity. Není slyšet déšť ani sněžení. Sakra, ten stan je nějak menší a má úplně mokré stěny. Taky se blbě dejchá. A proč je taková tma? Po chvíli nám to dochází, jsme zasněžení! Už vylézt ze stanu je docela problém, napadlo asi 10 čísel. Zběsile oklepáváme sníh ze stanů, odhazujeme závěje, vysáváme panaprem kapky vody a děsíme se představy mokrých spacáků. Je něco málo po půlnoci.
Středa 3.8.
Punta Indren -> Rif. Gnifetti, +450
Probudíme se a s obavami otevíráme stan. HURÁ JE JASNO! Zato okolí nepoznáváme, vypadá to jako v zimě. Dopoledne se různě sušíme, pomalu balíme a někdy před obědem vyrážíme na Rif. Gnifetti (3647m). Cesta vede nejprve po ledovci, pak přes skalní práh po zasněžených římsách. Většinou je jištěná lanem, ale mokrý sníh docela dost klouže. Ještě že máme mačky.
Poslední úsek vede zase po ledovci a za hodinku jsme u chaty. V údolíčku mezi skálou, na které stojí chata a ledovcem stavíme stany. Jdeme se mrknout do chaty nabrat vodu a vymyslet další program. Zvažujeme krátkou aklimatizační vycházku, ale zase je všechno jinak. Zvedá se vítr, který stále sílí. Stany se prohýbají a vlní. Dolujeme ze skály kameny, zlepšujeme kotvení stanů, to už je skoro vichřice. Stavíme ze sněhových kvádrů mohutné větrolamy, jdeme spát a doufáme, že stan vydrží.
Čtvrtek 4.8.
Rif. Gnifetti -> Ludwigshöhe a zpět, +-700
Stany vydržely! Vstáváme v 6:30. Vítr skoro nefouká, stany proto necháváme stát a rychle vyrážíme nalehko k vrcholům. Počasí je nádherné, na obloze ani mráček, pomalu stoupáme po ledovci Lysgletscher a kocháme se nádhernými výhledy. Jasně rozeznáváme Mont Blanc, Grand Paradiso a v dálce na jihu Monte Viso. Po krátké úvodní pasáži od chaty přichází strmější svah a první trhliny, i když ty menší jsou skryté pod čerstvě napadaným sněhem. Asi za hodinu strmý úsek překonáváme a otevírá se nám bližší pohled na první čtyřtisícovky.
Jde se celkem dobře, a tak zavrhujeme nejbližší Pyramidu Vincent a pokračujeme ve stoupání do sedla Lisjoch. Asi ve čtyřech tisících začíná opět výraznější vítr a výška už je také cítit. Stoupáme stále pomaleji a rozdělujeme se. Radek s Marcelou nám přenechávají jedno lano a pokračují na Signalkuppe. Sedlo Lisjoch míjíme zprava a stoupáme do vedlejšího bezejmenného sedla 4260m. Z něj je konečně vidět na druhou stranu do Švýcarska a na celý řetěz vrcholů Monte Rosy. Na západ Lyskamm a v pozadí Matterhorn. Ze severu na východ Dufourspitze, ZumsteinSpitze, Signalkuppe, Parrotspitze a Ludwigshöhe.
Maica z toho ale moc nemá, z větru a výšky se jí začíná dělat špatně. Nezbývá než urychleně zmizet dolů. Zatímco Maica pomalu sestupuje, vybíhá Jimmy turbem na nejbližší vrchol Ludwigshöhe. Je to už jen 80 výškových metrů. Vrchol je celkem nevýrazný, podle článku v outdoor magazínu vhodný jen pro ty, kdo čtyřtisícovky sbírají, ale výhled je z něj pěkný. Zleva Pyramide Vincent, Schwarzhorn, Balmenhorn (nevýrazná skalka dole), Lyskamm, Dufourspitze, ZumsteinSpitze, Signalkuppe a Parrotspitze.
Maica se mezitím blíží k Balmenhornu, Jimmy stíhá jen zmačknout pár fotek, rychlé vrcholové pivo a mizí pryč.
V závětří za skálou si Maica odpočine a je jí hned lépe. Dáváme si něco málo na zub. Široko daleko ani noha, Jimmy zapadá za skálu se slovy: "Všichni lidi jsou daleko, tady se v klidu vyseru!" Ještě ale není hotov, když se z údolí ozývá zvuk motoru a blíží se vrtulník. Jako na potvoru letí přímo k nám, nějakých 20 metrů od nás přistává, vyskakují z něj horolezci a lezou na Balmenhorn. GRRRRR!
Na vrcholu je bivak a socha Krista, cesta po skále jištěná několika lany, ale zapadaná skála hnusně klouže. Horolezci nahoře připravují plac pro nedělní mši, shazují dolů sníh a kusy ledu. Když skončí, nasadí Jimmy prusík a po jednom z fixních lan se tam vyšplhá. Dole stojící Italové ověšení tunou železa no to jen nevěřícně čumí.
Pak už následuje jen sestup do tábora, vaření večeře a oprava plus vylepšení větrolamů. Sníh přemrznul, na povrchu je slušná krusta, staví se z něj jedna báseň. Radek s Marcelou se vrací asi o hodinu později, na Signalkuppe vylezli, ale foukal tam takový vítr, že si vrcholu také moc neužili. Cestou zpět si proto ještě vyběhli na Pyramide Vincent. Večer vichr opět sílí, ale není to tak zlé jako ve středu.
Pátek 5.8.
Rif. Gnifetti -> Lago del Turlo, +850 -1250 (a -850 lanovkou)
Ráno se pomalu balíme a míříme známou cestou zpět. Dolů se jde přece jenom lépe, skalní práh, který byl před 2 dny zasněžený, je prakticky čistý, pohoda. Jimmy s Maicou míří na horní stanici lanovky, kde si dopřávají oběd a vezou se na mezistanici.
Po výstupu z lanovky dojdou jen k jednomu z blízkých jezírek a hurá do vody. Uprostřed jezera je voda pekelně studená, ale na kraji na mělčině celkem příjemně vyhřátá. V hladině jezera se nádherně zrcadlí jihovýchodní stěna Monte Rosy, u břehů rostou zvláštní bílé chlupaté kytky a je pohoda.
Následuje dlouhý sestup podél vodopádu, který je snad ještě silnější, než před pár dny při výstupu. Dále na Alpe Bors kolem chaty Rif Crespi Calderini a kolem hučící bystřiny až k Rif. Pastore. Vrcholky se pomalu zahalují do mlhy, ale občas se objeví a pohled na mohutnou stěnu je dokonalý.
V chatě chvíli vegetíme a cpeme se. Zbývá nám ještě výstup alespoň 500m směrem k sedlu Passo del Turlo. Za mostem přes soutěsku se setkáváme s Radkem a Marcelou. Šli přes chatu Rif. Cita di Mantova a následně místo k lanovce jakýmsi traverzem, který se ukázal být cestou delší, zato obtížnější. Do Maici po šunce vjela energie a nasazuje ďábelské tempo. Stoupáme neuvěřitelně rychle, do večera se vyškrabeme až k jezírku Lago del Turlo ve výšce nějakých 2400m.
Sobota 6.8.
Lago del Turlo -> Macugnaga, +350, -1550
Dopoledne překonáme poslední stoupání do sedla. Vylezeme na nedaleký vrcholek, ze kterého si užíváme poslední pohledy na občas z mraků vystupující vrcholky Monte Rosy, a pak už jen nekonečný sestup do Macugnagy. Dole je celkem vedro, cestou se koupáme v potoce a na závěr úspěšné zakončení výletu oslavujeme výtečnou italskou zmrzlinu v chatě u přehrady.
Odkazy
WWW stránky Zermattu (německy)
Monte Rosa na www.summitpost.org (anglicky)
Česky je o traverzu Monte Rosy pěkný článek v Outdoor magazínu 2 a 3/2005.
na hlavní stránku
