Korsika 2010

10.5. Cap Corse

Na Korsice nás vítá nezvykle zamračené a deštivé počasí. Hory ani nejsou vidět, cpát se do vnitrozemí nemá cenu. Volíme proto okružní cestu po pobřeží a z trajektu míříme rovnou na sever na mys Cap Corse. Zastavujem jen krátce ve vesnici Erbalunga, pak ještě u jedné Janovské strážní věže a večer kempujeme u pláže Tamarone.

11.5. Cap Corse

Ráno vyrážíme po stezce celníků (sentier des douaniers). Jimmy s Maicou a Julčou pěšky, Honza na kole. Cesta vede přes další pláž s pozoruhodným kamenem se srdíčkem. Je ale těžký a Jimmy s Julčou v krosně ho odmítá táhnout. Následuje přechod hřebínku s výhledy na ostrůvky Iles Finocchiarola ke zřícenině věže Torre Santa Maria. U kapličky Santa Maria přichází vydatná průtrž, naštěstí je krátká. Zřícenina věže vystupující z hladiny je nádherná, nedaleko ukázkově přistává mořský kajakář. Chvíli se tam zdržíme a fotíme. Honza se pokouší projet na kole dál, ale je zastaven bahnem. Zpět jdeme kratší cestou vnitrozemím.

Odpoledne odjíždíme na západní pobřeží mysu Cap Corse. První zastávku dáváme u větrného mlýnu Mulino Mattei, na vyhlídku k mlýnu tam vybíhá jen Jimmy. Další atrakce jsou ve vesnici Nonza. Po schodech lezeme na skálu s hranatou věží, odkud je pěkný výhled na pláž hluboko dole. Ve vesnici pózujeme u kaple zasvěcené svaté Julii.

Večer projíždíme Saint Florent a kotvíme v kempu u pláže asi kilák za městem.

12.5. San Antonino

Na dopoledne byla v plánu procházka po místních plážích, ale nějak se nám nedaří najít stezku popsanou v průvodci. Julča si mezitím vyhraje na písku. Před polednem se pakujeme a jedeme na záped k L'Ile-Rousse, pár kiláků za ním odbočujeme a úzkou silničkou stoupáme přes Aregno s pěkným románským kostelem do Sant' Antonino. Údajně nejkrásnější vesnice na Korsice se tyčí na kopci a dýchá středověkem. Spleť úzkých uliček s klenutými průchody, ze skály na vrcholu nádherné panorama, na jakémsi plácku se před Maicou rozvaluje místní kočka nápadně připomínající Mourovatce.

Na závěr v domku u parkoviště ochutnáváme džus z místních citrónů. Vynikající. Jimmy pak další citróny zkušeně krade u silnice cestou dolů. Žene se bouřka, prcháme k pláži Algajola, kde si Julča chvíli hraje na písku, ale bouřka nás dohání. Přejíždíme k Portu a zakempujeme u pláže pod vesnicí Osani.

13.5. Porto a Scandola

Ráno si Maica hraje s Julčou na místní oblázkové pláži. Jimmy a Honza se na kolech škrabou nahoru přes vesnici Osani na hlavní silnici a pak si užívají dlouhý sjezd do Porta s mnoha vyhlídkami.

Odpoledne jedeme výletní lodí do rezervace Scandola. Divoké rozeklané útesy se dají vidět jen z moře. Mořský kajak by byl ještě lepší ale Julča by to ještě nedala. Stejně jsou trochu moc vlny. Výletní loď to docela žene, příď na vlnách skáče, podél boků stříká bílá pěna. Focení není úplně triviální. Julča si houpavou loď vyloženě užívá, zato Maica dostává mořskou nemoc. Ještě že je na programu půlhodinová poaza u vesnice Girolata s pěkným hradem.

Večer odjíždíme do hor a přespáváme na parkovišti pod sedlem Col di Vergio.

14.5. kaskády Radule a Calanches

Přes noc docela lilo, na vrcholech okolních hor dokonce napadl poprašek sněhu. Ráno neprší, tak vyrážíme ke kaskádám Radule. Tam volíme starou cestu údolím, zábavné je překročení potoku tekoucího z kaskád. Honza s Maicou brodí, ale Jimmy po dlouhém boji prochází suchou nohou. Ke kaskádím přicházíme zespodu a můžeme si vychutnat pohled na oba vodopády s mohutnou borovicí nad nimi. Zpět jdeme po GR20. Cesta po vrstevnici je rychlejší, ale výhled na vodopády je až z dálky.
Odpoledne sjíždíme k Portu, Honza si užívá dlouhý sjezd na kole. Pak kousek nahoru do skalnaté oblasti Calanches, kde jdeme stezku od "psí hlavy" ke skalnímu hradu.

Noc trávíme v kemou nad Portem.

15.5. Calanches, Capo Rosso a Isle de Sanguinaires

Dopoledne ještě zastavíme v Calanches vyfotit skalní věž s oknem tvaru srdce a pokračujeme k mysu Capo Rosso. Původně byla v plánu vycházka k věži na vrcholu útesu, ale z časových důvodů to vzdáváme. Pohled na Capo Rosso je stejně lepší z vedlejšího mysu. Sjíždíme až k pláži Arone. Julča se tam vyřádí na písku, zatímco ostatní se baví sledováním bouřícího příboje. Ve skalách na kraji pláže vytváří slušné vodotrysky.

Následuje dlouhý přejezd na jih přes Ajaccio k ostrůvkům Iles Sanguinaires. Tam jdeme krátkou procházku na poloostrov se strážní věži a chytáme nádherný západ slunce. Pěkné místo, jen vítr tam fouká trochu moc, na spaní proto jedeme dále na jih. Bohužel plánované místo na pobřeží po tmě přejíždíme, pak se silnice odklání do vnitrozemí a dlouho nemůžeme najít flek. Kotvíme dost pozdě u...

16.5. Filitosa

Honza dopoledne objíždí na kole kempy u pobřeží, zbytek výpravy navštěvuje archeologické naleziště ve Filitose.

Odpoledne přejíždíme na jih k Bonifaciu. Pokus zakempovat v rozvalinách kasáren cestou k Capo Petrusato se nedaří. Vítr je zatraceně silný. V kombinaci s Julči sračkou je to podraz. Vodu ze sprchy vítr okamžitě odfukuje, taktéž trhá z ruky panapr. Místní trnitá vegetace má malé lístky a je příliš tvrdá. Ani v ruině baráku bývalých kasáren není závětří a Jimmy zuří. Posraný nočník by nejradši hodil z útesu do moře a jel koupit nový, jenže je neděle večer a všechny obchody zavřené. Přesně podle hesla, že zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní.
Přespat nakonec odjíždíme do nedalekého kempu, kde končíme na parkovišti před zavřenou závorou.

17.5. Bonifacio

Dopoledne dáváme procházku k majáku na mysu Capo Petrusato a pak k malé pláži mezi útesy. Následuje úžasná vyhlídková cesta po útesech do Bonifacia.

V Bonifaciu si projdeme staré město, slezeme schody krále Aragona vytesané do skály pod městem. Jen Honza nemá šťastnou ruku při výběru oběda. Menu je jen francouzsky a místo kusu ryby dostává za 20 éček pár malých korýšů vhodných tak jako lehký předkrm.

Na večer přejíždíme na sever do vnitrozemí směrem k Corte a kempujeme u nádherného starého klenutého mostu přes řeku Tavignano.

18.5. Restonica a Corte

Předpověď počasí je výjimečně dobrá i pro vnitrozemí. Ráno vyrážíme do údolí Restonica. Vede do něj fantastická úzká horská silnička, se spoustou serpentin, pro Transportér je místy úzká až moc. Od parkoviště na jejím konci jdeme túru k jezeru Melo, je to asi 300 metrů převýšení.Julča se většinu cesty nese v sedačce, ale jen co dojdeme ke sněhovému poli chce dolů. Další atrakce je o něco výše ocelový žebřík, který překonává skalní stupeň. Julča ho vyběhne a pokračuje po skále nahoru jak motorová myš.

U jezera Melo dáváme oběd, holky relaxují, zatímco Jimmy a Honza vybíhají dále nahoru směrem. Z cesty je nádherný výhled na okolní hory i dolní jezero, sněhu je ale čím dál více a jezero Capitello je zamrzlé.
Sjezd do Corte dává Honza na kole a překvapivě je na extra úzké silnici rychlejší než auto. Bydlet jdeme do kempu na kraji města a večer ještě vyrážíme do centra.

19.5. kaskády Anglais

Počasí se dopoledne pomalu kazí, než se vyhrabeme z kempu, začíná pršet. Přejíždíme do Vizzavony, ale leje tam také. Lézt v dešti do kopce se nikomu nechce, pokračujeme proto až na sedlo Col de Vizzavona. Jimmy s Honzou vybíhají ke kaskádám Anglais, Maica si mezitím s Julčou hraje v autě. Když se pánové vrátí, prší trochu méně. Střídáme se, Maica s Honzou jdou ke kaskádám a pak dolů do Vizzavony na nádraží. Jimmy s Julčou chvíli pozorují velkého divočáka u parkoviště, a když prase zmizí, jedou vyčkávat na nádraží.

Večer přejíždíme zpět do Corte a ještě kus na sever, projíždíme soutěskou Scala di Santa Regina a kus za vsí Albertacce kotvíme poblíž dvou úžasných klenutých kamenných mostů.

20.5. soutěska Scala di Santa Regina

Ráno máme návštěvu, stádo polodivokých prasat. Jedno obzvláště zvědavé nám strká rypák až do auta.

Jimmy s Honzou sedají na kola, vezou se dolů kolem přehrady u Calacuccie a na závěr dávají pěknou skalnatou soutěskou. Scala di Santa Regina. Maica si jí "užívá" v autě, po setkání s několika autobusy toho má plné zuby. Asi v půl 11 nakládáme kola a míříme do Bastie na trajekt.

21.5. Toskánsko cestou zpět

Poslední den dovolené trávíme v Toskánsku v proslulé vinařské oblasti Chianti. Peníze ušetřené na Korzice spaním mimo kempy investujeme do Cianti Classico a akci stylově zakončujeme v Panzanu v Accademii del buon gusto.

na hlavní stránku