Korsika 2006
2. část - západní a jižní pobřeží
na 1. část - sever GR20
Čtvrtek 14.9.
Ráno lilo a lilo. Po shlédnutí předpověd počasí, která slibovala déšť na další 3 dny jsme se rozhodli pro evakuaci k moři. Jimmy s Apu vyrazili stopem do Vizzavony, ostatní se flákali v recepci, hráli karty (vzhledem k počasí samozřejmě prší) a pospávali. Cesta pro auta se protáhla, napřed 2 stopy do Vizzavony, pak Apušky autem do Haut Asco pro Jimmyho vůz a teprve pak zpět na Castellu di Vergio. Korsické horské silnice jsou zatraceně zatáčkovité a úzké, těch cca 260km se ukázalo jako zábava na celý den.
Před 18h auta konečně dorazila a odjeli jsme na západ směr Porto. Pod vsí Evisa se po silnici procházelo stádo koz. Apuška projela jako první, zastavila a fotografové se vyhrnuli ven sledovat, jak projede Jimmy. Jenže nezavřeli dveře, jedna koza hned vlezla dovnitř a drala se pod volant. Nakonec vyhrála a prošla přes sedadlo spolujezdce ven, mrcha zvědavá!
Ubytovali jsme se nad Portem v kempu Funtana a l'ora. Večer pak završila oslava Radky svátku, které se účastnil i pudinkový dort.
Pátek 15.9.
Ráno jsme svezli Apušky auto k dvojmostu pod vesnicí Ota, v šesti v Jimmyho kombíku vyjeli do Evisa a prošli soutěsku Spelunca. Cesta nejprve strmě padala k starému kamennému mostu Pont de Zaglia a pak skalnatým údolím podél potoka. Komické bylo focení zvláštního brouka na jedné skále u cesty, byl docela vysoko, Apuška nemohla zaostřit, až ji Břéťa popadnul a vyzdvihnul. Občas trochu sprchlo, ale pořádný déšť přišel až v cíli. To už jsme kromě Martina a Libora všichni obědvali u Apušky v Autě. Libor se kryl pod obloukem kamenného mostu. Martin přiběhl a ptal se: "Můžu si k vám skočit do auta?" Neměl ale šanci: "Ne, tady je plno, skoč si pod most!"
Odpoledne jsme přejeli do Porta, prohlédli si janovskou strážní věž a zhodnotili moře v zálivu jako příliš rozbouřené, větrné a pro mořský kajak nevhodné. Večer jsme ještě stihli jednu krátkou trasu v oblasti Calanches kolem divoce rozeklaných skalních útvarů jako hrad nebo psí hlava a vrátili se do kempu.
Sobota 16.9.
V noci zase nechutně lilo, Jimmyho auto ráno stálo asi v 3cm vody, Liborův a Jimmyho stan jen ve 2 cm. Naštěstí podlážka vydržela. Dopoledne dokonce vylezlo sluníčko, úspěšně jsme usušili stany a v půl 11 vypadli. Na programu byla nejprve 45min procházka v Calanches kolem dalších skal, ale nějak se protáhla na 2 a 1/2 hodiny.
Pak nákup ve vsi Piana a oběd v autech, protože zase začalo lejt jako z konve. Plánovanou vycházku k majáku na Capu Rossu jsme vzdali a přejeli přes Ajaccio až do Porto Pollo. Kemp na pobřeží nám umožnil večerní koupel. Apu s Radkou se jen cachtaly v příboji po zjištění, že pár metrů od břehu jsou kameny, zatímco Jimmy s Martinem si došli pro čelovky a plavali se světlem.
Neděle 17.9.
Celou noc pro změnu pršelo, kolem stanů se opět tvořily louže, "vodní postel" měly i Radka s Apuškou. Dopoledne se střídaly slunečné okamžiky s mraky a přeháňkami. Dojeli jsme do Filitosy a za neustálého sundávání a nandávání pláštěnek prošli archeologické naleziště s pozoruhodnými menhiry.

Asi v půl jedné jsme pak odjeli na dále jih. Cestou Martina zaujaly plody opuncií a padl návrh, že je musíme ochutnat. Nebyl to dobrý nápad, malé ostny opuncií jsou mnohem zákeřnější než velké trny, protože nejsou vidět a nejdou vytáhnout. Martin a Břéťa jich několik nachytali už při sběru plodů. Jimmy to díky svým kaktusářským znalostem zvládl bez potíží, jenže při krájení plodů nedával pozor, nějaký chomáč ostnů překrojil a zamáčknul do dužiny, takže mnozí nešťastníci tahali ostny pinzetou až z jazyka!
Kolem 17h jsme dojeli do Bonifacia, město je zajímavé i když trochu zpustlé, stojí na poloostrovu s vysokými bílými útesy. Údajně je nejkrásnější z moře, ale když jsme viděli, jak vítr a vlny cvičí s plachetnicí a motorovými čluny jižně od města, rozhodli jsme se neriskovat mořskou nemoc a město jen prošli. Na noc jsme přejeli do kempu u zátoky Rondinara.
Pondělí 18.9.
Ráno konečně jasno. Hurá! Zabalili jsme věci na další přechod hor a vyrazili na pláž. Zátoka je opravdu nádherná, dobře krytá, voda sice po 4 deštivých dnech chladnější, ale jinak plavání příjemné.
Po obědě jsme odjeli na sever, cestou se ještě zastavili u jedné věže a hurá do hor směr Col de Bavella. Před průsmykem jsme se pokusili projít kaskády Polischellu. Vody bylo o dost více než na fotkách v průvodci, potok vypadal moc pěkně, ale lézt se vodou opravdu nedalo. Holky to u prvních kaskád vzdaly, pánové se téměř horolezeckým způsobem po skalách kolem vodopádů probojovali až někam k 8. kaskádě. Dalo by se i o kus dále, jenže už byl čas na návrat.
Ubytovali jsme se v gité na Col de Bavella a v 18:45 Martin + Jimmy startovali odvézt auto na Col de Verde. Docela to hnali, nicméně cesta se kvůli mlze a několika neosvětleným sviním (prasatům, nikoliv jiným řidičům :-) protáhla na 2 hodiny. Zpět se proto jelo přes pobřeží, ale jen pryč z hor na hlavní to trvalo celou hodinu. Martin to řezal ještě brutálněji, až se musel Jimmy na šplhání k Bavelle nacpat za volant a zpomalit, protože se mu udělalo špatně. Martin usnul, ale ne nadlouho, byl probuzen praskáním ohně, v jedné levotočivé zatáčce hořel opuštěný dům. Signál byl až o pár zatáček dále, občas vypadával, najít na tísňové lince anglicky mluvící osobu a požár nahlásit se povedlo na třetí pokus. K chatě jsme přijeli až ve 23:30.
na 3. část - jih GR20
na hlavní stránku